Pochopení barvy

Oko reaguje na světlo, ale až v mozku se vytváří zrak. Vizuální kůra musí zpracovávat obrovské množství informací, aby dešifrovala, kde se objevují objekty a jejich vlastnosti, jako je pohyb, tvar a barva. Schopnost vidět barvu je důležitá součást toho, jak vidět objekty v situacích, kdy nejsou jasně odděleny od pozadí, jako jsou pomeranče ve stromu. V moderním životě jsme také konfrontováni s potřebou interpretovat barevné informace, jako jsou značky a světla. To je jen pár příkladů toho, jak barevné vidění pomáhá vidět svět a pochopit ho.

Co je barvoslepost?

Přibližně 1 z 12 mužů a 1 ze 200 žen má určitý stupeň barevné slepoty. Existují různé typy barevné slepoty, ale nejčastější z nich je známá jako „daltonismus“ nebo-li porucha vnímání červené a zelené barvy. Barevná slepota je stav, kdy buňky sítnice reagují na světlo jinak než normálně. Existují v základu dvě formy, buď se jedná o odchylku (anomálii), kdy dotyčný stále může vnímat barvy, ale ne tak sytě a pak úplná slepota pro určitou barvu, pak tato barva okem není vůbec vnímána.

Kde je problém?

Podstatná příčina většiny nedostatků barevného vidění je způsobena červenými a zeleně citlivými buňkami - čípky, které mají překrývající se reakci na světlo. Namísto toho, aby reagovaly odděleně na každou vlnovou délku světla, je jejich reakce velmi podobná a to pak působí pro člověka barevný zmatek.

Jak vidí barvoslepý?

Když zavřeme oči, můžeme si představit, jaké to je, být slepý. Ale jaké to je být barvoslepý? Může to být různé. Barvoslepost má několik typů podle toho, jakou barvu člověk nevnímá. Velmi zřídka se vyskytuje barvoslepost na všechny barvy (černobílé vidění). Nejčastějším případem je neschopnost barvoslepých rozlišit nějakou konkrétní barvu, zatímco ostatní barvy od sebe odlišují bez problémů. U většiny barvoslepých jde o takzvanou červeno-zelenou barvoslepost, kdy postižení jedinci nejsou schopni od sebe rozlišit zelenou a červenou barvu a vidí ji stejně. Mnohem méně častá, až vzácná, je barvoslepost na modrou barvu. 
Pokud existuje porucha vnímání červené barvy, hovoříme o protanomálii, jedná-li se o zelenou barvu, jde o deuteranomálii a pokud jde o složku modré barvy, diagnózou je tritanomálie. Na příkladu protanomálie si můžeme vidění představit takto: protanopovi chybí nebo jsou postiženy čípky rozeznávající světlo dlouhé vlnové délky (tedy červenou). Zelená i červená je tedy rozeznávána jako žlutohnědá pomocí čípků rozeznávajících světlo středních vlnových délek (zelenou). Tyto čípky však nejsou schopny řádně rozeznávat světlo dlouhé vlnové délky, takže červené odstíny se protanopovi jeví méně jasné, jsou jakoby ztlumené. Například tmavší červená se mu jeví jako černá, i když tmavší zelená (původně stejně jasná jako ta červená) je vnímána jako žlutohnědá.

Deuteranomálie/deuteranop - chybí čípky rozeznávající světlo střední vlnové délky (tedy zelenou). Tato porucha je velmi podobná protanopii, jediný rozdíl je v tom, že červenocitlivé čípky nemají se světlem středních vlnových délek problémy, takže mezi stejně jasnou červenou a zelenou nebude deuteranopia vidět žádný rozdíl.
Tritanomálie / tritanop - chybí čípky rozeznávající světlo krátké vlnové délky (tedy modrou). Modrá je vnímána zelenocitlivými čípky, ale - podobně jako u protanopii - tyto nedokážou zachytit světlo kratších vlnových délek, takže tmavomodrá a fialová zůstávají nerozpoznané. Žlutá je vnímána jako světle růžová. Modré i zelené odstíny jsou vnímané jako odstíny tyrkysové. Tato porucha je velmi vzácná ve své dědičné formě, občas se ale vyvine jako následek nemoci (například zeleného zákalu - glaukomu).

Omezení a léčba

Největší obavou všech barvoslepých je to, že nedostanou řidičský průkaz. Navíc je barvoslepost bohužel častější u mužů, kteří takové omezení snášejí hůře. Často se na porušený barvocit přijde právě až na kontrole zraku před nástupem do autoškoly. Dokonalý barvocit se vyžaduje i v řadě profesí, kde by záměna barev mohla být nebezpečná. Barvoslepí chlapci pak nemohou být přijati na elektrotechnické, energetické nebo dopravní školy. Barvoslepost je vrozená vada a zcela se jí zbavit nedá. Nicméně určité možnosti alespoň částečného zlepšení vidění existují. Dnes se zkouší použití speciálních zbarvených kontaktních a brýlových čoček, které umožní kvalitnější rozlišení barev. Díky nim pak člověk může například získat řidičský průkaz, nebo se věnovat svému vysněnému povolání.

Testování nebo vyšetření barvocitu

Barvoslepost lze otestovat pomocí několika metod, podle použitých pomůcek (obrázky, bavlnky, kalíšky s barvami, …). Asi nejčastější je metoda pomocí Ishiharových obrázků. Test obsahuje několik obrazců a úkolem je přečíst číslo nebo písmeno složené z barevných teček obklopených tečkami jiné barvy. Tento test si můžete vyzkoušet a udělat i sami přímo v odkaze http://enchroma.com/test/instructions/. Pokud máte jakékoliv podezření nebo Vám vyjdou z online testu varovné výsledky, objednejte se na oční prohlídku ke specialistovi, aby se Vaše barevné vidění důkladně vyšetřilo.

Krásný barevný podzim přeje

Vaše Mgr. Simona Bramborová, DiS.