V průběhu vašeho života můžete na svých očích pozorovat několik fází, ve kterých dochází k několika změnám v dioptriích. Tyto změny jsou fyziologické, tzn. jejich průběh je pomalý a sleduje určité zákonitosti. Fyziologické změny můžeme podle Slatapera rozdělit v průběhu života na dvě hypermetropizující fáze (v předškolním a dospělém věku) a dvě fáze myopizující (ve školním věku a ve stáří), s relativně stabilním obdobím mezi 20. a 50. rokem (viz obrázek).
Obrázek: Slataperova křivka
V prvních třech letech života dochází k poměrně rychlému růstu oční koule. V tomto období, tzv. infantilní fázi růstu oční koule, se předozadní délka oka zvětšuje ze 17-18 mm na cca průměrných 23 mm. Výsledný nárůst délky oka o 5 mm by měl za následek myopizaci (krátkozrakost) oka o přibližně -15,0 D. Tato změna předozadní délky oka je však kompenzována změnami lomivosti rohovky a čočky v průběhu jejich růstu a jsou tedy tyto faktory v souladu.
Další fází v růstu oční koule je tzv. fáze juvenilní ve věku od 3 do 13-14 let. V této fázi narůstá oko za rok přibližně o 0,1 mm. Během této fáze dochází k celkovému nárůstu délky oka o 1 mm. Tento nárůst odpovídá myopizaci přibližně o -3,0 D a vede k emetropizaci původně hypermetropického oka. Naštěstí se donošení novorozenci rodí s hypermetropií (dalekozrakostí) v hodnotě +3,0 D.
Rychlost růstu oka je srovnatelná s rychlostí růstu rohovky. Během prvního roku vývoje se mění průměr rohovky z 9,5 mm na úroveň průměru rohovky dospělého oka 11-12 mm. Během růstu dochází k postupnému oplošťování a ztenčování rohovky. Tyto změny mají za následek změnu její lomivosti. Lomivost rohovky se snižuje z cca +51,1 D na +45,0 D. Růst oční čočky probíhá po celý život. Po narození je čočka téměř kulová a následně dochází k postupnému oplošťování její přední i zadní plochy a její průměr se zdvojnásobí. Lomivost čočky tímto procesem klesá z přibližně +33 D na +18 D, tedy na hodnotu lomivosti dospělého oka.
Po narození a v raném dětství do 8. roku věku tedy dochází fázi hypermetropizace. Na tuto fázi navazuje v důsledku růstu oka a zvětšující se předozadní osy oka v období mezi 8. a 20. rokem života fáze myopizace. Druhá fáze hypermetropizace přichází mezi 50. a 65. rokem. Po 65. roce dochází následkem změlčování přední komory, podmíněném zvětšením objemu čočky, resp. následkem zvýšení indexu lomu u počínajícího zákalu čočky, k druhé myopizující fázi. Tato fáze je doprovázena poklesem tonu horního víčka, jenž může vést ke snížení tlaku na rohovku. Rohovka se tak stává více sférickou a v důsledku zvýšení jejích poloměrů křivosti může docházet ve vyšším věku také k myopizaci. V důsledku myopizace dochází ke snížení zrakové ostrosti do dálky. U vidění do blízka dlouho k žádným změnám nedochází nebo dochází ke snížení presbyopické korekce.
Toto byly záležitosti fyziologické.
Tyto procesy jsou pak nadále ovlivněny vaším pracovním prostředím, zejména prací na blízkou a střední vzdálenost, kdy jsou oči nadměrně namáhány akomodací (zaostřováním na blízko) a mohou následně vykazovat dioptrie více směrem ke krátkozrakosti.
Současné studie udávají vyšší výskyt krátkozrakosti v populaci již u dětí. Je to ovlivněno jednak geneticky (ačkoliv přesný mechanismus není znám a odborníci jsou rozděleni na dva tábory), kdy děti krátkozrakých rodičů mají krátkozrakost zhruba v rozmezí 10 – 25% (dle různých studií) a děti rodičů bez dioptrií pouze 5 – 10%.
Není tedy vhodné kontrolovat náš zrak až v době, kdy opravdu něco nevidíme nebo kdy nás nutí bolest či jiný problém zajít ke specialistovi.
Zrak se opravdu během života často mění a nemusí být vždy příčinou věk nebo nějaké onemocnění!
Za nás optometristy bychom chtěli říct, že pravidelné kontroly zraku (dioptrií) v rozmezí 1-2 let u brýlí (nositelé kontaktních čoček by měli chodit po půl roce), jsou přínosné, neboť v tomto období se hodnoty dioptrií většinou dramaticky nezmění a jejich případná úprava a následný návyk na ně je mnohem snazší a rychlejší.
U dětí s prokázanou oční vadou je doporučována kontrola nejdéle po půl roce. Mají-li rodiče oční vadu, pak by děti měli podstoupit první oční prohlídku dětským oftalmologem po 1. narozeninách (nejsou-li projevy oční vady pozorovány již dříve). A pak nejpozději před vstupem do školy.
Během puberty a dospívání je vhodné kontrolovat zrak specialistou vždy, jakmile je pociťována změna ve vidění (snadno laicky zkontrolujete "kolik je hodin na té věži?" apod.), při velmi rychlém růstu, při častějších bolestech hlavy nebo časté únavě.
Pro řidiče motorových vozidel nestačí kontrola zraku očním lékařem při získání řidičského průkazu a pak až dle zákona po 65. roce života, neboť během života se nám může měnit zrak nejen do blízka (nestačí nám délka rukou při ohledu do blízka), ale i do dálky, zvláště za šera, v noci a při dešti. Tím se zpomalují naše reakce a dochází k fatálním dopravním nehodám. Z hlediska dopravy již při chybějící 0,5 dioptrii na očích nedokážeme správně odhadnout vzdálenost přibližujícího se vozidla!
S úctou k Vašim očím,
Simona Bramborová
